Vezmu to čistě ze zkušenosti osobní, mysl je jako nástroj pro komunikaci mezi tělem a duší. 

Mou „achilovou“ patou je bolest hlavy, nebudu teď rozebírat, příčiny, to je zase na jiný článek, ale v záchvatu bolesti mi pomáhají obrazy, která má mysl produkuje. Ptám se ve zklidněném stavu sebe, kde to bolí? Jasně, hlava. A co tam vidím, jaká ta bolest je? Mysl mi nabídne obraz mé hlavy sevřené svěrákem a já si pěkně utahuju ten svěrák /no aspoň vím, že si to způsobuju sama J/, ptám se dál, co by pomohlo mé hlavě, aby v tom svěráku nemusela být? Mysl mi nabízí ohromné kladivo, jasné, tím můžu ten svěrák rozbít, tak ho použiju, co s těmi zbytky? Mysl mi nabízí vysavač, velký stříbrný – detaily se v téhle technice opravdu hodí! Ten je vysaje. A co vidím dál? Má hlava je jaksi pomuchlaná, čím jí zlepšit. Ano léčivá zelená mlha mi ji léčí…né vždy má bolest hlavy mizí, ale vždy se zmírní!

Mysl je kreativní a obrazů se meze nekladou.

Zkuste to. 

Přetváření obrazů funguje na vše možné – na fyzické nepohodlí, bolesti, ale i na psychické – lokalizace nepohodlí, nepříjemné emoce. Je to vlastně jen ovlivňování tělesného stavu pomocí mysli. Nic složitého.

Co s dětmi?

Začnu se těmi, které nemluví.

Pro úvod poprosím sebe, svou duši o vedení a ukázání těla mého dítěte. A pak se jen dívám /já teda mám oči otevřené, koukám do blba, ale většina lidí oči raději zavírá/. A očima si procházím tělo, hlava, játra, ledviny, prostě vše co mne napadá. Vezmu nedávný příklad.

Janí má horečku, vidím jeho tělo v plamenech, které vycházejí ze solaru a zabírají pomalu celé tělo, je tam toho ohně hodně, ptám se janího, zda mu mohu ulevit trochou chladu, vnímám pozitivní odpoveď, tak postupně posílám chladivo, ledově modrou barvu a svou myslí ho tou barvou zaplavím, za minut usíná.

Při kašli se dívám na jeho plíce, mysl mi nabízí obraz rozdrásaných plic, zaplavuji je sladce růžovou barvou, kašel ustává.

Nemluvícím dětem tuto harmonizaci dělám prostě jen já, maminka může doprovodit účinek dotykem dlaní na postižené místo.

I s mluvícími dětmi lze obrazy pokládat bez jejich přičinění.

Mája má ošklivý suchý kašel, spí a ze spaní kašle a kašle. Mne se míhají v mysli strachy – bronchitida, laryngitida, antibiotika, černý kašel, padám do děsu a na wikipedii poslouchám, jak zní černý kašel. Pak si říkám, že jsem vážně ve strachu a tím jen škodím sobě i okolí. Udělám pomyslné tři kroky, nádechy a výdechy ke své duši, mysl už ví, jaký obraz mi má nabídnout. Jsem u sebe.

Co vidím na jejich plicích – vyschlou rozbrázděnou krajinu, jak z australské buše, tak takhle by plíce vypadat neměly... kde je vlhko, po asi 10 minut zvlhčuji, posílám v mysli obrazy deště, mlhy, vše se vsakuje bez výsledné změny obrazu. Trvá to dlouho. Konečně ty pahýly stromů začínají obrážet! Dalších několik minut proměňuji krajinu do podoby deštného pralesa, jsem v amazonii. Kašel ustává a Mája spí celou noc!

Ráno na plíce koukám znovu, znova jsou suché, má i flek na tváři, na místě, kde se plíce zrcadlí. Léčím znova pomocí obrazů a na reálných kamnech celý den vře hrnec horkou vodou se solí a bylinami, aby vlhko bylo i na hmotné úrovni. Kašel za dva dny přechází.

Děkuji!

Děti mluvící

K léčení je můžeme přizvat.

Máju pálí v nose, špatně se jí dýchá? Já „vidím“ dutině zduřelé, červené. Ptám se Máji, co jí v tom nosíku překáží ve volném dýchání, ona že tam má modelínu. Tak se jí ptám, jak bychom tu modelínu mohli dostat ven. Přemýšlí a povídá, tak přijedou hasiči a na lopatách jí vyvezou. Tak jí říkám super, tak to uděláme, hasiči přijíždějí, odváží a v nose je prý lépe.

Jak kreativní mysl dětská je překrásné!

Bolí Máju bříško, sedí bledá ve vaně, schoulená. Když zaženu mateřské strachy se zánětem slepého střeva, ptám se, co jít tam překáží. Prý skřítek. Ptám se, jak na něj, jak mu pomoci odejít. Prý nechce odejít, zkoušíme alespoň malé skřítky po prstech vytahovat do lahvičky a pak je vylít do záchoda. Trochu se ulevilo. Druhý den konzultuji s „mistryní vhledů“ a aniž bych cokoli řekla, povídá, že má Mája ve střevech nějakého skřítka. Pomáhá mu ven. Do hodiny je Mája ok. WOW. Mája očividně zná své tělo perfektně!

S Májou se mi ještě osvědčilo léčení skrze plyšového medvídka, ona je jako medvídek a my ho léčíme – barvami, lékařskými nástroji – občas se v daném léčeném místě doknu i Máji, aby mysl vnímala, že jde o léčení jejího těla. No a dozvěděla jsem se, že medvídka často bolí bříško, protože by medvídek chtěl plácnout, škrábnout druhého medvídka – Janíka. Takže se medvídci poněkud poprali a bříško bylo doléčeno.

Emoce – potlačený vztek, hněv, spojený s pozorností, bratříčkem – jí sedá do bříška, kde na fyzickém těle způsobí bolení. Je to taková Máji oblast. Našla jsem teď homeopatikum, které ve vyšší potenci léči tuto konstituci – Colocynthis.

Takže tak, takovou sílu máme v naší mysli, ve svých rukách, tak proč si s ní nepomoci.